„Vaše data jsou zašifrována“ je jedním z nejčastějších tvrzení produktů zaměřených na soukromí a zároveň jedním z nejméně užitečných samo o sobě. Šifrování popisuje mechanismus: převod čitelných dat na data nečitelná pomocí klíče. Neříká nic o tom, kdo tento klíč poté drží — a právě tento detail rozhoduje téměř o všem, co se týká toho, komu je přístup ve skutečnosti odepřen. Zero-knowledge je pojem pro správné vyřešení tohoto detailu.
Základní myšlenka
Zero-knowledge šifrování znamená, že společnost provozující službu nemá nikdy přístup ke klíči potřebnému k dešifrování vašich dat. Nikoliv „rozhodla se nedívat“, ale strukturálně nemůže, protože klíč nikdy neopouští vaše zařízení a na její servery nebyl v první řadě nikdy přenesen. Obvykle je odvozen z něčeho, co znáte pouze vy: hesla, PINu nebo vzoru, zpracovaného procesem odvození klíče lokálně, přičemž z vaší kontroly odchází pouze výsledek — zašifrovaný šifrový text.
Na tom záleží, protože „vaše data šifrujeme“ a „vaše data nedokážeme číst“ jsou dvě velmi odlišná tvrzení a většina produktů vyslovuje pouze to první. Společnost může soubory na svých serverech zašifrovat silnými algoritmy jako AES-256 a přitom stále dešifrovací klíč sama držet — což znamená, že šifrování drží vnější útočníky dál, ale nezmůže nic proti samotné společnosti, narušení této společnosti ani proti soudnímu příkazu doručenému této společnosti. Zero-knowledge tuto mezeru konkrétně uzavírá.
Zero-knowledge vs. koncové šifrování (End-to-End)
Oba pojmy se často zaměňují, nepředstavují však zcela totožnou záruku. Koncové šifrování se obvykle vztahuje na data šifrovaná během jejich pohybu, takže server, který je předává, je při přenosu nemůže číst. To je skutečná ochrana, ale neříká nic o tom, co se stane po doručení dat; mnoho systémů s koncovým šifrováním po doručení data dešifruje a uloží nezašifrovaný text, případně uloží uschovanou kopii klíče na straně serveru.
Zero-knowledge představuje silnější a úplnější verzi: poskytovatel nemá klíč nikdy, ať už se data pohybují, nebo v klidu leží. Skutečně zero-knowledge systém šifruje data i v klidovém stavu, což znamená, že soubory ležící v úložišti zůstávají pro poskytovatele trvale nečitelné, nikoli pouze během nahrávání.
Proti čemu chrání
Hodnota zero-knowledge architektury se projevuje konkrétně v situacích, kde pouhé šifrování selhává:
- Narušení serveru. Pokud útočník pronikne na servery společnosti a společnost drží uživatelské klíče, útočník potenciálně získá i cestu k dešifrování uživatelských dat. Pokud společnost klíče nikdy nedržela, narušení přinese pouze nečitelný šifrový text.
- Právní žádost. Soudní obsílka nebo příkaz může společnost donutit vydat pouze to, co skutečně má. Zero-knowledge poskytovatel může předat zašifrované soubory a pravdivě prohlásit, že je nedokáže otevřít ani on sám — protože to skutečně nedokáže.
- Zaměstnanec zevnitř. Zaměstnanec s přístupem k serverům v systému bez zero-knowledge může mít možnost dostat se k uživatelským datům přímo. V zero-knowledge systému není na straně serveru nic, k čemu by se dalo dostat.
Nic z toho nevyžaduje důvěru v úmysly společnosti. Jde o vlastnost samotné architektury, a právě proto má větší hodnotu než pouhý slib v zásadách ochrany osobních údajů.
Jak poznat, zda je tvrzení skutečné
Existuje praktický test, který pronikne většinou marketingového jazyka: hledejte postup „zapomenuté heslo“ nebo obnovení účtu, který obnoví přístup k vašim zašifrovaným datům. Pokud společnost dokáže resetovat vaše heslo a vrátit vás k vašim souborům, drží nějakou část klíče — ať už produkt nazývá zero-knowledge, nebo ne. Skutečně zero-knowledge produkt to udělat nemůže. Pokud je vaše heslo nebo PIN pryč a neexistuje samostatně vygenerovaná metoda obnovení držená v zařízení, data jsou z principu pryč také, protože jde o tutéž vlastnost, která drží venku všechny ostatní.
Proto se zero-knowledge produkty opírají o věci, jako je lokálně generovaná fráze pro obnovení, namísto e-mailu pro reset hesla. Fráze pro obnovení se serveru rovněž nikdy nedotkne; je to pouze druhá, offline kopie materiálu pro odvození klíče, kterou držíte výhradně vy.
Jak to uplatňuje Vaultine
Šifrovací klíč trezoru v aplikaci Vaultine vychází z vašeho vlastního PINu nebo vzoru, je odvozen a používán výhradně na vašem zařízení a nikdy se neposílá na server (článek Proč je trezorová aplikace bez účtu ve skutečnosti bezpečnější popisuje, jak to zároveň v první řadě odstraňuje nutnost mít uživatelský účet). Každý soubor je před uložením zašifrován svým vlastním klíčem AES-256 a volitelná záloha na Dropbox šifruje soubory nejprve přímo v zařízení, takže to, co dorazí na Dropbox, je již šifrovým textem bez ohledu na to, zda je vlastní šifrování Dropboxu kvalitní (otázce, zda stačí šifrování Dropboxu pro citlivé soubory, se věnuje samostatný článek).
Ztráta PINu bez uložené fráze pro obnovení znamená, že vám Vaultine nemůže vaše soubory vrátit. Nejde o mezeru v zákaznické podpoře; je to přímý, nevyhnutelný důsledek téže architektury, která brání tomu, aby se k nim dostal útočník při narušení bezpečnosti, soudní příkaz nebo zaměstnanec.
Shrnutí
Pojem „zašifrováno“ vám říká, že existuje zámek. „Zero-knowledge“ vám říká, kdo nemá klíč. Obě tvrzení znějí podobně a v marketingových textech se používají téměř zaměnitelně, ale pouze jedno z nich skutečně určuje, zda má samotná společnost k vašim datům přístup odepřen. Předtím, než kterémukoli z nich uvěříte, zkontrolujte přítomnost procesu resetu hesla.
Šifrovací klíč aplikace Vaultine nikdy neopouští vaše zařízení. Začněte s 10 soubory zdarma na vaultine.app.



